Všechny dny nejsou prozářené sluncem, a tak jsem musel vyrazit na urologii do nedaleké nemocnice.

Protože jsem před lety už urologické problémy měl, v duchu jsem se modlil, aby urolog neměl tlapu medvěda kodiaka, zakončenou prsty ve tvaru a velikosti štangle Poličanu.

Ozvalo se mé jméno, po vstupu do ordinace jsem pochopil, že příště bych měl svá přání lépe konkretizovat.

Namísto urologa s malou rukou, seděla v ordinaci mladá doktorka se dvěma ještě mladšími sestrami.

Polil mě studený pot. Poté, co jsem lékařce sdělil své problémy, následoval přesun na vyšetřovací lůžko.

Byl jsem vyzván, abych si sundal kalhoty a spodní prádlo. Na řadu přišel ultrazvuk a prohmatávání varlat. V tu chvíli jsem se snažil splynout s vyšetřovacím lůžkem a nebýt. Poté co byl můj podvozek důkladně prozkoumán, nadešel čas na zlatý (po)hřeb dne.

“Vstaňte a vystrčte na mě pozadí…” k této pasáži mohu říci snad toliko, že jsem nikdy nebyl příznivcem hloubkové analýzy a dnešní zážitek na tomto faktu nic nezměnil.

Po výkonu jsem dostal dvě zkumavky na moč. Obě jsem je odevzdal v otevřených dveřích do ordinace a snažil se nepozorován dalšími pacienty zmizet a být zmizelej. Avšak zastavil mě hlas doktorky: “Ještě sperma!”

Zalapal jsem po dechu a před očima mi proběhly záběry ze špatného porna, které jsem zhlédl stejně nešťastnou náhodou, jako když se prezident Zeman při prohlídce obrazů ruských mistrů proklikal na dětské porno.

Záhy jsem pochopil, že se naštěstí nebude jednat o odběr v ordinaci a “vzorek” mám donést druhého dne ráno.

Obdržel jsem od sestřičky zkumavku a jal se ustupovat, byl jsem však opět zadržen, tentokrát druhou sestřičkou, která mi se slovy “Ta je moc malá” podala zkumavku, či spíše menší kbelík, který by objemově seděl spíš na nějakého plemeníka z nedalekého Státního hřebčína v Kladrubech…

Pousmál jsem se a v duchu pomyslel… “Pro vědu udělám cokoli, i když to tentokrát asi bude pořádná honička.”