Po několika týdnech oslav padesátky jsem se konečně zastavil a řekl si, že se musím podělit o pocity čerstvě nabyté senility.

Tak předně necítím žádnou velkou změnu, protože věci typu rozpadlá tělesná schránka či stařecká umíněnost, to již důvěrně znám a dovedně s tím pracuji: Špatně slyším manželku, nezvedám nepříjemné telefony, „za mě“ bylo všechno lepší a preventivně si radši pamatuju jen to nejnutnější.

Ovšem zdá se, že velká změna nastává v mém okolí, o čemž svědčí i dárky mnou obdržené. Například moje milovaná choť si mě vyloženě vychutnala a k mému tradičnímu šatníku UNCS (firma pro dožívající motorkáře s nadměrnými velikostmi) nyní přidala i značky velmi typické pro seniory: Camp David pro „mladší“ staré dědky bez kousku vkusu (viz. Kramopol či senilní vrstevníci z Autosalonu) a dokonce Bushman pro trosky nad hrobem, které si odpočítávají poslední dny počtem kapes na rybářských vestách.

Zajímavé je také množství gramodesek s vybranou „dechovkou“ mé generace – tedy mixem punku a rokenrolu a vzpomínkové grafiky či obrazy z doby, kdy mi to ještě myslelo.

Samostatnou kapitolu pak tvoří to, co mě bude provázet zbytkem života: Příslušenství k výčepu, plyn na hnaní piva, špílboj a cedule Pilsner Urquell. Je zřejmé, že padesátkou definitivně končí éra posilovny a začíná éra vysedávání na pergole či návštěv mých oblíbených hospod, jejichž konce se snad nedožiju. Zde je nutné vyzdvihnout zážitkový dárek ve formě návštěvy těch hlavních jako jsou U dvou koček, U Bansethů, U Vejvodů, U Jelínků, U zlatého tygra, U Pinkasů a podobně. Mimochodem zážitkové dárky nenávidím, ale jak se to motá kolem piva, jídla nebo motorismu, tak to je výborná volba!

Jo a dobrý je, že jsem si okamžitě přecvaknul  myšlení na „tak to už se mnou dožije“ – třeba u auta (přece nebudu jezdit na baterky), u motorky, u milované motorovky, u posledního nátěru střechy na chatě a podobně. Taky je docela dobrý si říct, čeho už se nedožiju a nemusí mě to trápit – jako třeba výše starobního důchodu nebo oteplování planety.

Kromě těchto zásadních věcí se zatím nic nemění – možná ještě, že jsem si v záchvatu senilní mladosti koupil Converse a fláknul sebou celkem nedávno na skejtu o zem, když jsem se snažil na této hračce mého dětství zapózovat. Ale to jsou spíš jen takové detaily – poslední záchvěvy mládí.

Další hlášení podám později, pokud si na to vzpomenu.