Dovolte mi malé zamyšlení nad pravdou. Pravdou s malým „p“, Pravdou s velkým „P“, nebo dokonce PRAVDOU. Ať už si ji napíšeme jakkoliv, stále zůstává předmětem vášnivých diskusí, sporů a někdy i bitev. Pokud jsem náhodou opomenul nějakou další verzi pravdy, přijměte mou omluvu – rozhodně to nebyl úmysl.

K přemýšlení mě přivedla nekonečná záplava názorů a argumentů, které se dnes v digitálním prostoru valí ze všech stran. Stačí si vybrat jakékoli téma – ať už zásadní společenskou otázku, lehce obhroublou hospodskou debatu, nebo něco docela všedního, domácího rázu – a vždy narazíme na stejný vzorec. Každý má svou pravdu. Každý ji hájí. A každý je přesvědčený, že právě ta jeho je ta jediná správná.
Ale co to vlastně pravda je? Ve své podstatě jde o mozaiku vytvořenou z informací, které od narození sbíráme, třídíme a skládáme tak, aby nám pomáhaly chápat svět. Jenže tato mozaika nikdy není úplná.

Každý ji tvoříme z jiných střípků, přibarvených našimi zkušenostmi, emocemi a přesvědčeními. A jakmile ji předáváme dál, už není stejná – neseme si v ní svůj otisk, svou vlastní interpretaci.
Nemyslím si, že tomu bylo někdy jinak. Jenže dnes, v době okamžitého sdílení informací, je to všechno ještě viditelnější. Pravda se tak často mění v nástroj – někdy je věncem, kterým korunujeme ty, kdo s námi souhlasí, jindy klackem, kterým tlučeme po hlavě ty, kdo vidí věci jinak. A jak snadné je dnes po něm sáhnout!

Nějaký čas už po tomto světě chodím a vydal jsem se na nejednu cestu za pravdou. Každá z nich se nakonec ukázala jako dobrodružná výprava do králičí nory, která nikde nekončí. Pochopil jsem, že není v lidských silách získat a poskládat všechny části tak, aby vznikl kompletní a objektivní obraz. Nemáme k tomu dost dílků skládačky. Nemáme ani možnost všechny dílky prověřit.

A tak mi dovolte upřímnou radu. Než začnete ve jménu pravdy někoho oslavovat, nadávat mu, nebo dokonce stavět pomyslnou šibenici, zkuste se nejprve sami sebe upřímně zeptat: Je tahle pravda skutečně moje? Opravdu jsem ji sám prověřil? Pokud ne, pak pro ostatní nemá žádnou hodnotu. A možná pro ně může být i nebezpečná.

Přeji nám všem, aby pod prapory našich pravd jsme nepůsobili víc škody než užitku. A aby nám nakonec naše pravdy dovolily dožít v klidu a důstojnosti.